Něco málo z historie sdružení Kamarádi

Ranní slunce se tisíckrát odrazí v rose, kluk si protře oči a podívá se ven. Zase další krásný den. Někde v dálce, nebo snad docela blízko právě doznívá písnička, která přečkala s hloučkem lidí u táboráku noc. Pár kluků zvedne usárny a krosny a táhnou zase o kus dál.

Kluka u okna v té chvíli napadne, že by mohl jít s nimi, třeba by to bylo príma. Jenže neví za kým jít, neví jestli by ho vzali mezi sebe. No jasně, městský kluk. Takovejch je. A holek. A možná by někdy stačilo tak málo...