Tábor "Stopařů"

Skautský tábor 2004

Tábořiště: Hájovna U tří tabulí

(pod Čečelem)

Pro vlčata:

 Tábor "Zlaté horečky"

Tábor "otázek a milimetrů"

Tento zápis o skautském táboru je doslovný opis jednotlivých dnů z kroniky chlapců - včetně chyb pravopisných i diakritických. Proto omluvte tyto chyby, jsou tu pro naše pobavení!

Ale, přece jsem si neodpustil, abych jednotlivé zápisy nedoplnil, či věty, které opravdu nedávali smysl trochu nepřeopravil :-)

   Konání tábora předcházelo mnoho dobrých skutků z řad ochotných bratrů a sester, bez kterých by se asi tábor neuskutečnil. Bylo potřeba zhotovit nové podsady, včetně povrchové úpravy, připravit tábořiště,.... a tak dále. Chtěl bych proto poděkovat touto cestou všem, kteří věnovali spoustu sil, někdy i plný "kýbl" nervů na společné dílo: "DÍKY!"

Den 2. - neděle 4.7.2004

   Hned ráno, když nás probudilo sluníčko, jsme museli přestavět zubříky (a), jelikož byli v kritickém stavu. Přišel k nám "větříček" a kovové tyče se zohýbali, jako kdyby byli ze špejlí. Postavila se pevná dřevěná konstrukce a doufám, že jen tak nespadne. Rozdělili se služby v kuchyni a dodělala se též. Potom se také dostavěly poslední stany. 

Den 3. - pondělí 5.7.2004

   Vstalo se a postavil se stožář a skauti měli vyrobit oštěp. Né pro všechny to byl však lehký úkol. Vezme se klacek, nůž, trochu toho štěstí, aby si člověk neuříznul všechny prsty, a udělá se špička, ale pro některé skauty to byl těžký úkolů ... .  Vlčata hrají na zlatokopy a sbírají peníze "Pessos" - bájné penízky, které dostávali zlatokopové za svoji práci, vypadaly v naší podobě takto:

Potom si za ně kupují různé věci např.: stan, lodní lístek, sekeru, spacák, rejžovací pánev.... Až nashromáždí dostatek peněz, budou si za moci tuto výbavu koupit. A až si koupí všechny potřebné věci, budou se moci vydat za zlatem, ke kterému celý tábor putují. Po odpoledni se vyjasnilo a vlčata vyhlásili boj v polejvání vodou ešusem. Ještě nás stačily navštívit dvě návštěvi. Jedna dobrá, otec Václav Dolák, a druhá: bouřka s kroupama. V hangáru to vypadalo, jako kdyby člověk byl uvnitř velkého bubínku při koncertě rockové skupiny. K večeru se postavil bahňák a provizorní branky. Skauti začali číst k večeru knížku na pokračování od Miloše Zapletala " Soví jeskyně".

 Den 4. - úterý 6.7.2004

   Po raní hygieně a  nástupu se šlo do lesa na dříví. Bobík nám po odpoledním klidu řekl že v okruhu jednoho km. jsme měli postavit přístřešek a  pod něj dát dopis s heslem. Vojta postavil skautskou nástěnku (plnil další úkol do své stezky). Hned jsme ji využili, aby každý věděl, co se bude dít. Večer byl táborák a vlčata měli pár scének.

Den 5. - středa 7.7.2004

   Z rána se skauti rozhodli, že půjdou na výpravu. Bylo málo času tak nás Fanda s Lukášem chtěli zavíst na nádraží. Jelikož každý jel jiným směrem tak se jedno auto zastavilo v lese na nemilé závoře. Muselo se to oběd. Vláček už projel. Po rozhodnutí se jelo do Dolní Lipky. Z ní do Hanušovic a pak pěšky na zříceninu Nový Hrad, tam se posvačilo a šlo se zpět do tábora. V Bohdíkově byl rozdělen oběd do dvojic a po něm začalo dlouhé putování s konzervou nedojedenou Péti a Roberta. Cestou jsme se stavili u Rudolfova pramene a potom zmoženi do tábora po 23 km.V táboře byl menší rozruch s vlčaty bylo porušeno pár zákazů, ve špalku práce bylo pár záseků navíc, polili Marušku vodou,... Na nástupu byli všichni hříšníci odměněni. Večer se hrál první fotbal. Spíše takový fotbálek na dobrou noc. Asi po pět minutách si šel Fanda odpočinout do brány, (protože na hřišti se to začalo hemžit vlčaty, a měl strach, aby je nazašlápnul), a při útoku Lukáše na naši bránu Fanda na mokré trávě podklouzl a nějak si pochroumal koleno s kotníkem. Ale vyloženou šanci vychytal. 

 Den 6. - čtvrtek 8.7.2004

   Hned z rána jel Fanda k doktorovi. Dopoledne se přijeli podívat z Letohradu a z Chocně na kontrolu. Bratr Eda koukal a koukal a . . . potom odjel. Fanda se vrátil od doktora s ortézou (nebo s protézou?). Po odpoledním klidu jsme prolízali (z) žebříkem. Někteří skauti a vlčata se šli koupat do Jakubovic a skauti házeli oštěpy, potom jsme stopovat jelena. Odpoledne se vrátil Jakub z práce. Aby to ti plavci stihli zpátky na večeři, zajeli jsme s Maruškou do Jakubovic na koupaliště pro ty naše výletníky. K večeři jsme měli buřty opékané do zlatova, takže jsme rozdělali ohěň (Péťa Strouhanka rozdělával svůj první oheň, měl to do nováčkovské zkoušky - a úspěšně!) a v celku se už nic moc nestalo.

 Den 7. - pátek 9.7.2004

   Po nástupu jsme měli celý den na to, aby jsi každý udělal golfovou hůl a k tomu jsme měli udělat sušák dopoledne. Po obědě byli první zkoušky golfových holý. K večeru se zahrál fotbal a šlo se spát. Nebe bylo občas tak rozsvícené, že jsme přemýšleli, jestli budeme vůbec pro některé kluky dělat výjezd. Nakonec však počasí zůstalo jen u rozsvíceného nebe, takže mohli Kubánec, Námořník, Uzel a Šlukáš nasednout ve 12:00 do aut, abychom je rozvezli na předem určená místa. Pro některé jedince to však bylo až příliš náročné, někdo prý dostal buzolu, která ho vedla jenom do Štítů a ten někdo si to rád zopakoval, aby všem dokázal, jaký je to velký kluk, že dovede jít rovnou za nosem.

  Den 8. - sobota 10.7.2004

   Ráno jsem měli za úkol uklidit a dopoledne udělat vstupní bránu. Bylo ještě nezbytně nutné, aby se kluci řádně vykoupali a odrhli ze sebe špínu za ten týden nahromaděnou - zítra jsou přece návštěvy rodičů! A naše brána? To je přece trochu alternativní, jedna alternativa, vedle druhé. A navíc je moderní! Po obědě jsme ještě vybudovali nové fotbalové brány a vytyčili praporky, zakopali jamky. No a potom už jsme hráli golf. Nejlépe střílela hůl Ševáka. K večeru se na nás přijel podívat také pan farář z Dolní Čermné, Pavel Seidl (bratr Číl) - obohatil náš program mší svatou. Robert se těsně přede mší říznul do prstíku a nevypadalo to zrovna nejlépe, tak jsme se s ním vypravili do Šumperka na pohotovost. 

 Den 9. - neděle 11.7.2004

   Z rána jeli vlčata do kostela na Horu Matky Boží. Skauti dostali za úkol se umýt. Potom jsme se připravovali na příjezd našich rodičů. Po obědě okolo půl druhé se začali sjíždět, někdo autem, jiný pěšky a někdo na kole. Někteří přivezli buchty a sladkosti pro své děti. Pak se hrál fotbal mezi skauty a rodiči. Utkání skončilo těsně 5 : 5. Je třeba obdivovat např. paní Pohankovou za obdivuhodný fotbalový výkon - 2 góly a ženská? Pomalu se zozpršívalo a někteří rodiče museli odjet. K večeru jsme si zahráli golf. Večer se nachýlil a byl čas uložit se ke spánku, po další kapitole z knihy Soví jeskyně. Dobrou noc.

                   (zapsal Vojta Kovář)

  Den 10. - pondělí 12.7.2004  

   Nocleh u nás nalezli bývalí skautští pardáli Mára a Rufus (Bafáč). Dostali zde stravu zadarmo - akční nabídka.   Ach jo. Zase leje jako z konve. Bylo tak mokro, že bylo mokro i v botách. A pak si čuchejte ten smrad!!! Aby nám hořelo v kamnech, bylo zapotřebí uspořádat lov na dřevo. A dřeva bylo tolik, že zbylo i na táborák. Někteří z vlčat byli z první poloviny tábora natolik odvážní, že zkusili složité artistické cvičení - lidská piramida... A dařilo se jim TO (obdiv!)

Den 11. - úterý 13.7.2004

   A je tu úterý. Byl to velice záživný den. Zase bylo nevlídno. Naším dnešním úkolem bylo uvařiti čaj chutný a lahodný z listů rostlin v přírodě se vyskytujících. první skupině se podařilo uvařit čaj chutnější a druhé voňavější. Poté, co se nikdo neotrávil bylo chvíle volného času a tato chvíle byla zaplněna hrou "Lakros". Při této hře se prokecl Vojta, který držel jedno ze tří orlých per: mlčení. Odpoledne nás čekala velmi náročná etapová hra. Jednalo se o stopování spojené s určováním azimutů. Byli zde jedinci, kteří vynikli i ti, co propadli. Do večeře se tato hra protáhla a po večeři se opět četla "Soví jeskyně"

 Den 12. - středa 14.7.2004

    A jsme zase blíž konci. Dnes jsme byli bez oddílového rádce, který ovšem stihl připravit hru. Šlo o dobývání vlajky v těžkém a téměř nepropustném terénu. Odpoledne se zkoušela nová hra: "bejzbol"! Jinak se nic významného nestalo a tak na nás zbyli všední povinnosti nositi dřeva do kuchyně. 

  Den 13. - čtvrtek 15.7.2004

   Předpředposlední den nám zde nastal. Tento den byl téměř posvátný pro dva jedince, kteří večer měli složit slavnostní slib. A však oheň se musel připravit již ráno. Byl to oheň velký a unikátní, (alternativní).

Odpoledne jsme běželi orientační kolíkový běh, Nikdo nevyhrál a přece všichni vyhráli. Vlčata propadla zlaté horečce. Večer sliboval skautský slib Péťa Pohanka a vlčácký Péťa Kminjak. Gratulujeme!!!

Den 15. - sobota 17.7.2004

   A je tu konec, dlouho očekávaný a nenáviděný. Každý by zde chtěl být nejméně o týden déle. Nicméně co se dá dělat. Dnešní služba vstávala už v 5:00, aby stihla rozžhavit kameny do velkého přírodního hrnce, namazat chleby ke snídani a ještě si stihnout zabalit všechny věci. Při posledním nástupu bylo vyhodnocení. Na prvním místě se u skautů umístil Lukáš, u vlčat Marek. Druhé místo: skauti Námořník, vlčata Péťa Kminjak. Také se zde udělily poslední pokyny, hlavně kdo má co rozebrat a kam to uklidit. A pak již začalo samotné bourání tábora. Na oběd jsme měli přírodní specialitu: pozdní oběd bylo podáváno maso ze Setonova hrnce s chlebem. Tak tak jsme stihli všechno uklidit do půl třetí, abychom už zase stihli autobus, který na nás čekal od 15:00 u cesty u Pepy Peichla. Honem kufry a baťůžky do vozejku a hurá po svejch k autobusu. Některé vytrvalce ještě čekala spousta práce....

A TO BYL ABSOLUTNÍ KONEC A VŠICHNI SMUTNĚ HLEDĚLI NA OPUŠTĚNÉ TÁBOŘIŠTĚ.

TAK ZASE ZA ROK . . . .

Kroniku  sepsal Lukáš Stejskal, za pomocí Ševáka a Vojty.

A proč tábor otázek a milimetrů?

Neuplynul jediný den, kdy žádný z vedoucích by nebyl bombardován řadou otázek od účastníků...  Téměř každý podvečer k nám přilítli kamarádi z okolních luk - mrňaví pruhovaní komáři - prostě milimetři.